TOPlist

Nejvíce komentované

O kohoutkovi a slepičce

Kohoutek a slepička vyšli si spolu do obory na oříšky.

Kohoutek řekl: „Co kdo z nás najde, bude oběma na polovic".

„Tak dobře!" odpověděla slepička. Hrabala, hrabala, vyhrabala jadýrko a upřímně se s kohoutkem o ně rozdělila.

Potom vyhrabal kohoutek taky jádro, ale byl lakomý, chtěl je čerstvě sám pohltit, aby slepička nevěděla, a jádro mu uvázlo v krčku.

„Běž honem, slepičko, přines vody, sic umru!"

Hodnocení: 
Average: 4.5 (59 votes)

O dědictví po čarodějnici

Vítek s Pavlínkou šli do lesa na jahody.

Čarodějnice je tam polapila a zavlékla domů, zavřela je do komůrky a krmila vodou a chlebem. Když Pavlínka vyrostla, vzala si ji ke kuchyni a učila ji pod komínem čarovat.

Když se Pavlínka naučila čarovat, prováděla divy divoucí, že se jí sama čarodějnice bála.

Jedenkrát si děvče pomyslilo, aby byla s bratrem pohromadě, tam a tam. I stalo se. Čarodějnice nemeškala, začarovala a už jim, byla v patách.

Hodnocení: 
Average: 3 (21 vote)

Miládčina první loutka

Baruška dostala sestřičku — roztomilé, buclaté děťátko. Když jí poprvé ukázali holčičku, zavinutou v bílé peřince, s háčkovanou čepičkou na malé hlavince, Baruška nevěděla radostí, má-li se smát či plakat. A hned prosila maminku, aby směla sestřičku pochovat. Matka jí s úsměvem vyhověla.

„Však ty se jí dost nachováš i nakolíbáš, až tě to omrzí!" řekla žertem.

„Maminko, ona mne nikdy neomrzí!'' tvrdila Baruška. „Vždyť ji mám tak ráda!"

A hýčkajíc děťátko na rukou, náhle se k němu sklonila a políbila je na hebkou tvářičku.

Hodnocení: 
Average: 5 (6 votes)

Přítel pudlík

Adolf se rozstonal, a jeho nemoc byla zlá. Měl velikou horkost, hlava ho bolela, pozbyl chuti k jídlu, v noci blouznil.

Jeho dobří rodiče vytrpěli o něho mnoho strachu.

Díky jejich péči a zkušenosti lékařově hoch konečně vyvázl z nebezpečí. Bolesti a horečka zmizely, slabost v údech však dosud nepolevila. Poněvadž Adolf po všecku nemoc nepožil téměř ničeho kromě léku, svařené, ochlazené vody a trochy mléka, pociťoval nyní veliký hlad. Lékař však přísně zakázal, aby mu nedávali do syta se najíst, zejména ne pokrmů méně stravitelných.

Hodnocení: 
Average: 1 (3 votes)

Babička a vnučka

Jindřiška měla bohaté rodiče. Tím velice zpyšněla; na chudší lidi navykla si pohlížeti z vysoka. Rodičům však zůstala utajena tato nepěkná vlastnost dcerušky; jinak by ji byli pokárali.

Dívčinka byla také marnivá. Zakládala si na svém zevnějšku, chlubila se svým pěkným oděvem, a když ji nikdo neviděl, se zálibou zhlížívala se v zrcadle.

Hodnocení: 
Average: 5 (2 votes)

Strýčkův svátek

U pana Slavíka bydlel jeho bratr, pan učitel. Byl strýčkem dětí páně Slavíkových, Karlíčka a Bertičky. Děti ho měly rády, a on je také miloval.

Na den sv. Jana Křtitele slavil pan učitel svůj svátek.

Pan Slavík i paní Slavíková chtěli jej překvapit pěkným dárkem. Také děti projeví mu v ten den svou lásku a úctu.

Tatínek napsal dětem milé přáníčko: Karlíčkovi delší, Bertičce kratší. Děti naučily se svým přáním a dovedly je pěkně odříkávat.

Hodnocení: 
Average: 4.5 (2 votes)

O divotvorné řepě

Byli dva výměnkáři, stařeček a stařenka.

Přišlo jaro, s jarem oračky, kopačky a setí.

Povídá stařeček: „Víš ty co, maminko, letos uspoříme si práce. Všecko řepné semeno zasejeme na jednu hromadu v zahrádce pod okny!“

„A hlavatici nepřesadíme, ale všecku stáli necháme", přisvědčovala stařenka.

„To bude veliká řepa!" těšili se oba, „celou zimu z ní budeme mít jídel dost“.

Jak řekli, tak vykonali.

Hodnocení: 
Average: 4.3 (4 votes)

Ó, radostné cestování!

Děti byly samy doma.

„Čím si budeme hrát?" otázala se starší Mařenka.

„Budeme vozit panenku", radil vtipný Karlíček, a malá Jarmilka, tleskajíc ručkama, radostně opakovala: „Budeme vozit panenku!"

Hodnocení: 
Average: 3 (2 votes)

O jednom polesném, co měl špačíčka panáčka

Polesný Purcner hlídal oboru. Jednou chodí sem tam oborou a dívá se. Co tak kouká, zaslechne najednou, jakési škrtání a crkání.

„To je jistě nějaký špačíček'", pomyslil si a šel hned tam, odkud zvuky zaléhaly. Nemýlil se. U velké jedle, která měla husté větve až k samé zemi, uviděl mladého špačíčka.

Špačíček chudinka nebyl ještě ani načisto opeřen.

I politoval Purcner sirotečka, odvalil kámen, vybral pod ním ukryté dešťovky a dával je pískleti do měkkého zobáčku. Špačíček byl hladov a proto chtivě hltal.

Hodnocení: 
Zatím nehodnoceno

Pohádky

Oj, což je nám blaze, věru,
že je mezi námi
babička má, usměvavá,
s písní, s pohádkami!

Skrčíme se ku babičce
pěkně ve chumáči,
a babička vypravuje
k smíchu a zas k pláči.

Ach, babička vypravuje
tak milými slovy,
jak slepička pomáhala
bratru kohoutkovi.

O dítěti osiřelém —
ta je smutná, pane!
sotva začne, po tváři nám
drobná slza kane.

Potom začne o Palečku,
o maličkém hošku:
kdo pak by se při té zkazce
nerozesmál trošku!

Hodnocení: 
Average: 4.9 (8 votes)

Stránky

Server sponzoruje: Azada - Návrhy zahrad a zahradní nábytek

© Staré pohádky 2018