TOPlist

Nejvíce komentované

O Bodrikovi

Pastýř mel starého psa, kterého volal Bodrikem.

Bodrik byl velmi stár, neměl už ani jediného zubu, kulhal a po těle měl plno jizev od vlčích zubů. Byl vždy věrným pastýřovým přítelem a neohroženým obhájcem stáda. Ale cože, když byl stár!

„Se starým psem na. smetisko," řekl jednoho dne pastýř, „nač chovat starou psinu, vždyť může mladý ovce zavracet a strážit'“.

Vyhnali tedy starého Bodrika na smetisko a nedali mu ani žrát; mladého nakrmili a vypustili, aby hlídal.

Hodnocení: 
Average: 4.8 (29 votes)

Strýčkův svátek

U pana Slavíka bydlel jeho bratr, pan učitel. Byl strýčkem dětí páně Slavíkových, Karlíčka a Bertičky. Děti ho měly rády, a on je také miloval.

Na den sv. Jana Křtitele slavil pan učitel svůj svátek.

Pan Slavík i paní Slavíková chtěli jej překvapit pěkným dárkem. Také děti projeví mu v ten den svou lásku a úctu.

Tatínek napsal dětem milé přáníčko: Karlíčkovi delší, Bertičce kratší. Děti naučily se svým přáním a dovedly je pěkně odříkávat.

Hodnocení: 
Average: 4.8 (5 votes)

O Brokovi

Jarmilce přinesl Ježíšek hezoučkou knížku s malovanými obrázky domácích zvířat. Dívenka měla ráda zviřátka; proto ji tento dárek od Ježíška zvláště potěšil. Mnohá zviřátka v knížce vyobrazená hned jmenovala; kterých dosud neznala, tatíček jí ochotně pověděl jejich jména. Jarmilka si je zapamatovala a nikdy si je nezmýlila.

Když už všem ukázala knížku, vzpomněla si na jejich velikého psa Broka, jenž byl jí vždy milým a trpělivým společníkem.

Zavolala jej k sobě: „Pojď sem, Broku, něco ti ukážu!"

Hodnocení: 
Average: 4.9 (26 votes)

O princi Datlovi

Chystal se dobrý Kristus Pán,
že vstoupí na nebesa.
I vzkázal ptákům naposled,
ať přijdou z pole, z lesa;
ať přijde stehlík, velký pán, i vrabčák žebrák šedý,
ať přiletí se rozloučit
s přítelem naposledy.

Měl Kristus ptáky tuze rád,
to každý ptáček věděl.
Když kázal zbožným zástupům,
roj ptačí kolem seděl a
poslouchal a poslouchal.
I to je pravda jistá,
že jeden střízlík sedl si
na ruku Pána Krista.

Hodnocení: 
Average: 5 (8 votes)

Bratříčkové — stehlíčkové

Byli tři bratříčkové — stehlíčkové. Jeden se jmenoval Dobráček, druhý Mlsálek, třetí Zlostníček.

Zaletěli kdysi do zahrady, jejíž majetník se zálibou pěstoval cizokrajné stromy, keře a byliny. Zahrada byla však nyní již zpustlá, neboť po úmrtí majetníka měla býti na stavební místo. Již bylo znáti, že tu řádí pily a sekery, neboť stromoví již značně prořídlo.

Stehlíčkové poletovali se stromu na strom, zvědavě si všechno okukujíce. Tu a tam něco sezobli.

Hodnocení: 
Average: 3 (10 votes)

Pohádky

Oj, což je nám blaze, věru,
že je mezi námi
babička má, usměvavá,
s písní, s pohádkami!

Skrčíme se ku babičce
pěkně ve chumáči,
a babička vypravuje
k smíchu a zas k pláči.

Ach, babička vypravuje
tak milými slovy,
jak slepička pomáhala
bratru kohoutkovi.

O dítěti osiřelém —
ta je smutná, pane!
sotva začne, po tváři nám
drobná slza kane.

Potom začne o Palečku,
o maličkém hošku:
kdo pak by se při té zkazce
nerozesmál trošku!

Hodnocení: 
Average: 4.9 (9 votes)

O jednom polesném, co měl špačíčka panáčka

Polesný Purcner hlídal oboru. Jednou chodí sem tam oborou a dívá se. Co tak kouká, zaslechne najednou, jakési škrtání a crkání.

„To je jistě nějaký špačíček'", pomyslil si a šel hned tam, odkud zvuky zaléhaly. Nemýlil se. U velké jedle, která měla husté větve až k samé zemi, uviděl mladého špačíčka.

Špačíček chudinka nebyl ještě ani načisto opeřen.

I politoval Purcner sirotečka, odvalil kámen, vybral pod ním ukryté dešťovky a dával je pískleti do měkkého zobáčku. Špačíček byl hladov a proto chtivě hltal.

Hodnocení: 
Zatím nehodnoceno

Stránky

© Staré pohádky 2019