Z luhů pohádek
-
Honza mezi pány
Jednou chtěl Honza do města mezi pány, aby se přiučil pěkným způsobům. Šel a dával si pozor, jak se mluví. Ale pořád slyšel jen samé ,,račte, račte.”
-
Jak Honzův táta studoval
V Lukově bydlel nedaleko fary nádeník Jacek. Chodíval často k faráři. Jedenkrát povídá:,,Velebný pane, co se ten prostý lid namozolí, než si vydře kousek chleba pro chvilku toho živobytí! A vy tu žijete, jako sysel v rákosí, bez starostí, druzí vám jen sypou.”
-
Jak Ivan dúmal
Jel pán se služebníkem do Moskvy a na cestě přenocovali v osamělé hospodě. Pán po večeři šel spat a sluhovi nařídil po celou noc bdít. Kdykoliv se probudil, vždy se tázal:,,Spíš, Ivane?”
-
O jednom ševci, co měl psíky jezevčíky
Byl jednou jeden král, velice byl hodný, velmi veselý, království měl dobře pořízené. On sám byl svrchu nade všemi, sám měl všechnu moc pro sebe.
-
Sluncepán a Měsícpán
Byli dva mladí lidé a měli se rádi. Ona byla jako holubička, on jako sokolík. Jeho jmenovali Jeník, ji Hanuška. Hanuščin otec byl bohatý zeman, Jeníkův otec byl chudý pastýř. Ale z toho si Hanuška nic nedělala, třebas byl Jeník chudý, jen když byl šumný. ,,Ale co tomu otec řekne?”
-
Podivná pohádka
Pavel vypůjčil si od spolužáka obrázkovou knihu, v níž střídaly se básničky, povídky a pohádky s články poučnými: přírodopisnými, dějepisnými, zeměpisnými. ,,Podívej se, Katuško, to bude čtení! A těch obrázků!”
-
Podžerák, Volák a Lapák
Jeden táta měl tři syny; nejstaršímu bylo Martin, druhému Matěj a nejmladšímu Michal. Všichni tři byli odrostlí, když se jedenkráte táta rozstonal a za několik dní k smrti se chystal.
-
Ztracený míč
Hrála si Anička na louce míčem. Byl to pěkný míč – dárek tatíčkův; střídaly se na něm pruhy červené s modrými.
-
Jak se udrák udobřil
Malá Madlička odjela se svými rodiči k letnímu pobytu na venek. Ubytovali se v přívětivém statečku, kam dojeli pozdě odpoledne. Madlička byla dlouhou cestou unavena; už se ani nemohla dočkati, až ulehne do postýlky.
-
Chlapec a vlk
Byl malý chlapec sirota, a ten šel k sedlákovi, co měl jen jednoho koně, sloužit za koňara. Sedlák ho přijal a dal mu toho koně pást, ale přikázal mu, když ho na pastvu vedl, aby naň měl dobrý pozor, by mu ho vlk nesežral.
-
Nevítaný zákazník
U Valentů měli tři děti: Oldřicha, Boženku a Emilku. Přijel k nim strýček z Prahy a přivezl jim hračky. Dětem nejvíce líbil se kupecký krám, pozůstávající z poličky s přihrádkami, mosazného hmoždíře a mosazných vah.
-
O Peckovi
V jedné dědině žil člověk, o kterém říkali, že je sprostáček; nebyl také nikdy ani dvě míle za pecí, a proto mu říkali i Pecko. Ubohý Pecko byl každému na posměch, každý kout jím vytřeli, a kde kdo měli ho za blázna; ale on ani kuřeti neublížil.