Honza s Dobšem šli do města služby hledat. Cestou našli rorzkřápaný džbán, potom brašnu a na konec dudy.
,,Nech to ležet”, povidá Dobeš
,,Proč bych nechával? Kdož ví k čemu to bude dobré!” odpověděl Honza.
Šli dál, až přišli k potoku.
To mám žízeň !” stýskl si Dobeš a napil se.
Honza také se napil, ale nabral si vody ještě do toho křápu a do brašny nasypal oblásků.
,,Nač to zase? smál se Dobeš.
,,Lepší plná nežli prázdná”, odvětil Honza.
Přišli do hustého lesa a že už byla noc, vysoukali se na dub, neboť se báli vlků.
O půlnoci přišli loupežníci, usedli si pod dubem do mechu a začali se dělit o peníze.
Honza šeptá Dobšovi:
„Poslouchej, kamaráde, já na ně vychrstnu tu vodu!”
“Opovaž se!” zděsil se Dobeš. ,,To bys to čistě napravil !”
,,Už to teče”, smál se Honza a vychrstnul vodu na dareby.
Prší, hele, pospešme si!” křiceli loupežníci a počali se hádat o penize.
Honza zase šeptá:
„Já na ně teď vysypu ty kamínky!”
„Opovaž se, prozradíš nás!” varoval ho Dobeš.
„Už to hrkotá!” řehonil se Honza vyklopiv brašnu.
„Kroupy, kroupy!” volali loupežníci, „honem, spěchejme!” a začali se o peníze rvát.
I povídá Honza:
„Do třetice hodím na ně ty dudy!”
„Poznají to, prozradíme se!” varoval zase Dobeš.
„Kdepak, už to hučí!” smál se Honza a shodil dudy.
Jak dopadl kozel mezi loupežníky, ulekli se, jeden se převalil zrovna na dudy. Ty zavřeštěly a loupežník vykřikl hrůzou: „Čert! Čert!”
Ostatní už nečekali, peněz nechali a titam pryč.
Honza s Dobšem peníze si posbírali a vrátili se domů.
Sloužit už se jim nechtělo.