Když šel Janek do světa na zkušenou, napomínal ho táta, by se každému ryšavci zdaleka vyhnul. Janek brzy zapomněl, co mu táta povídal. Šel, až došel k jedné hospodě, ale že byl unaven a hladov, zarazil tam a žádal polévku. Hostinský přinesl talíř polévky a posadil se naproti. Jak začal Janek jíst, řekl:,,Každá lžíce polívečky stojí groš.” A pilně počítal, až chlapík vyjedl.
Po jídle zeptal se Janek na útratu. ,,Za každou lžíci groš,” odvětil hostinský. Janek se ulekl. Podívá se na taškáře a vidí, že má ryšavou hlavu. Hned mu napadlo, co táta říkal. Ale neříkal nic, zaplatil a šel dál svou cestou.
Na silnici zdaleka uzřel jezdce a vida, že je také ryšavý, vyhnul se mu do pole. Jezdci to bylo divné, proč ten člověk se mu vyhýbá. Měl ho v podezření, že lotr jest, i bodl koně a dohoniv Janka, začal hurtem:,,Proč se vyhýbáš?”
Janek upřímně pověděl, co a jak: že jej ryšavec v hospodě napálil, že jezdec má ryšavé vlasy i vousy a že by mu mohl také takovou zahrát. Jezdec řekl, aby se nic nebál, on že je rytíř Ryšavín a že jezdí světem kárat nespravedlnost.
Ujistil Janka, že mu hostinský na halíř všecko vrátí, jen aby s ním tam šel. Janek si dal říci a tak šli. Přišli do hospody, ryšavec právě tele porážel. Ryšavín sestoupil s koně, přiblížil se k hostinskému a tázal se: ,,Co pak stojí hlavička?” Při tom mu plácal zlehka na šíji.
,,Sedmáčník,” odvětil ryšavec. Rytíř vyndal peníz, dal jej hostinskému. Pak vytrhl šavli z pochvy, popadl ryšavce za pačesy a povídá: ,,Hlavička jak makovička v květu, má je!” Hostinský se ulekl a vykoktal: ,,Pane, mýlíš se! Já telecí, ne svoji hlavu prodal.” Rytíř se zasmál a řekl důrazně: ,,Já nikoliv telecí, ale tvoji hlavu koupil a zaplatil. Právo na ni mám, pakli se nevyplatíš!”
Při tom ukázal na Janka. Hostinský hned porozuměl škrábal se za ušima, všelijak se vytáčel, ale nic mu nepomohlo, zaplatit musil. Dvě stě tolarů musil vysázet. Nyní zavolal rytíř našeho Janka, odevzdal mu dvě stě tolarů a doložil, usmívaje se: ,,Všem ryšavcům vyhýbat se, Honzíčku, nemusíš, ale vždycky šelmám!”