Z luhů pohádek
-
Jiříkova pouť za doktorem Sluníčkem
Byl podzimní mlhavý den. Nikde človíčka, ptáček nepřelétl, zvuk se neozval. Jiřík zadíval se oknem. Na maminku myslil, na její nemoc.
-
Za Otakárkem
Jeník vyšel si na louku. Brzy zahlédl několik bělásků. Pustil se za nimi, chtěje některého lapit pod klobouček. Však motýlkové byli chytřejší než on, všichni mu uletěli. Pojednou uzřel Jeník na květu velikého, krásného motýle žluté barvy
-
Rezka na cestách
Veveřice Rezka vyslechla kdysi hovor dvou pocestných, kteří se usadili ve stínu lesa. Povídali si navzájem, co všechno na svých cestách viděli a zažili. Rezku už dávno omrzel jednotvárný, temný les.
-
O princi Loudálkovi
Jiřinka vyšla si na procházku do polí, kde vlnilo se obilí jako zelené jezero. Posléze usedla do trávy podle zdi, jež oddělovala od polí spustlou zahradu. Vůkol bylo ticho; jen mušky bzučely Jiřince okolo hlavy. Děvče zahledělo se do šumícího obilí, jímž probíhal neviditelný čtverák větřík.
-
Miládčina první loutka
Baruška dostala sestřičku — roztomilé, buclaté děťátko. Když jí poprvé ukázali holčičku, zavinutou v bílé peřince, s háčkovanou čepičkou na malé hlavince, Baruška nevěděla radostí, má-li se smát či plakat.