Dlouhé pohádky
O jednom ševci, co měl psíky jezevčíky
Byl jednou jeden král, velice byl hodný, velmi veselý, království měl dobře pořízené. On sám byl svrchu nade všemi, sám měl všechnu moc pro sebe.
Podžerák, Volák a Lapák
Jeden táta měl tři syny; nejstaršímu bylo Martin, druhému Matěj a nejmladšímu Michal. Všichni tři byli odrostlí, když se jedenkráte táta rozstonal a za několik dní k smrti se chystal.
Jirka s kozou
Byl jeden král a měl dceru, a tu nemohl žádný rozesmát, byla pořád smutná. Tak ten král povídal, komu se podaří, aby se zasmála, tomu že ji dá.
Rozum a Štěstí
Jednou potkalo se štěstí s Rozumem na nějaké lávce. „Vyhni se mi!“ řeklo Štěstí. Rozum byl tehdáž ještě nezkušený, nevěděl, kdo komu se má vyhýbat; i řekl: „Proč bych já se ti vyhýbal? Nejsi ty lepší než já.“
Jiříkova pouť za doktorem Sluníčkem
Byl podzimní mlhavý den. Nikde človíčka, ptáček nepřelétl, zvuk se neozval. Jiřík zadíval se oknem. Na maminku myslil, na její nemoc.
O Zlatovlásce
Byl jeden král, a byl tak rozumný, že i všem živočichům rozuměl, co si povídali. A poslouchejte, jak se tomu naučil. Přišla k němu jednou nějaká stará babička, přinesla mu v košíku hada a povídá, aby si ho dal ustrojit: když ho sní, že bude všemu rozumět, co které zvíře v povětří, na zemi i…
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Byl jeden král, a byl už starý a neměl než jednoho syna. Jednou toho syna k sobě povolal a řekl mu: „Můj milý synu! víš dobře, že zralé ovoce opadává, aby udělalo místo jinému. Má hlava už taky dozrává a snad už brzy na ni slunce svítit nebude
O třech králích
Tři králové, Kašpar, Melichar a Baltazar, vzali kadidlo a myrhu a šli do světa hledat Jezulátko. Cesty neznali, k Betlému zabloudili.
Jak se učil Honzík latinsky
,Táto“, povídal Honzík jednoho dne, ,,já už nechci být tak sprostým člověkem, chci být pánem“. ,,O vůli je hej, já bych si také dal říci, kdyby někdo velkým pánem udělal; ale víš-li pak, Honzíku, že musí pán umět Iatinsky?“
O čem Ctibor nevěděl
Je noc. V dětském pokoji není skoro ničeho viděti. Ale Ctibor už nespí. Brzy na levý, brzy na pravý bok se převalí, tu se skrčí, tu opět nožky jako preclík svine a zase je překládá. Horko je mu. Chůva večer do kamen naložila.