Krátké pohádky
Jak Honza němčil
Táta přijel z města Brna a povídá Honzovi, že tam páni pořád jen německy mluví, že to musí býti řeč tuze prospěšná. ,,Jeden z nich – měl dlouhé šosy na kabátě a vysoký klobouk na hlavě – tvrdil dokonce, že ta naše řeč už brzy pomine.
O dědictví po čarodějnici
Vítek s Pavlínkou šli do lesa na jahody. Čarodějnice je tam polapila a zavlékla domů, zavřela je do komůrky a krmila vodou a chlebem.
O veliké řepě
Byli dva výměnkáři, stařeček a stařenka. Přišlo jaro, s jarem oračky, kopačky a setí. Povídá stařeček: „Víš ty co, maminko, letos uspoříme si práce.
O jednom polesném, co měl špačíčka panáčka
Polesný Purcner hlídal oboru. Jednou chodí sem tam oborou a dívá se. Co tak kouká, zaslechne najednou, jakési škrtání a crkání.
Ó, radostné cestování!
Děti byly samy doma. „Čím si budeme hrát?“ otázala se starší Mařenka. „Budeme vozit panenku“
Pohádky
Oj, což je nám blaze, věru, že je mezi námi babička má, usměvavá, s písní, s pohádkami!