Jednou zase šel Pán Ježiš s Petrem navštívit Martu, k níž se začasté s učedníky svými scházel. Když šli po ulicích města Jeruzalema, potkali děvče chudobné sice, ale čistě ošacené. Petr si jí hrubě ani nevšiml, ale když zašla, pravil Ježíš: ,,Hodná to panna!”
Okus dále potkali zase děvče v drahých šatech přistrojené. Když zašla, povídá Petr: „To je pěkná panna.”
Ježíš mlčel.
,,Ale, Pane, když šlo prvé to děvče chatrně přistrojené mimo, pochválil jsi ji, a toto děvče zdá se, že se ti nelíbí. Proč?”
,,Podíval jsi se těm pannám na nohy, Petře ?
,,Nepodíval, Pane!”
,,Kdybys tak byl učinil, jako já, byl bys videl, že ta panna chatrně přistrojená nohy umyté měla, bílé jako z alabastru, z čehož patrno, že je to děvče správné, hodné.
Druhá naopak měla šat drahý, ale nohy nečisté, z čehož vidět, že sama na sebe nedbá – a tudy ani pěknou slouti nemůže. Petře, ne vše krása, co se líčí: pamatuj si to!”