V Lukově bydlel nedaleko fary nádeník Jacek. Chodíval často k faráři. Jedenkrát povídá:,,Velebný pane, co se ten prostý lid namozolí, než si vydře kousek chleba pro chvilku toho živobytí! A vy tu žijete, jako sysel v rákosí, bez starostí, druzí vám jen sypou.”
Farář mu vymlouval ty rozumy a vysvětloval, že každý stav na světě má své sladkosti i trampoty, kněžský že není zrovna nejlepší.
Když však Jacek pochopit nemohl, pravil: ,,Kdybyste se byl z mládí učil, mohl z vás být ovšem jiný člověk. Že jste do školy nechodil a u dobytka vyrostl, nemůžete nyní zastávat leč nádeničinu!”
Jacek ptal se zkroušeně: To uznávám, ale nemohl bych se teď něčemu přiučit?”
,,Těžko studuje Jacek, když Jacíček nechtěl,” odpověděl farář.
Nádeník šel domů.
,,Ženo, já budu študýrovat,” povídá doma,,,abychom byli lehčeji živi. Co říkáš, jak se naučím číst?”
Žena radila brejle koupit, pak že bude hned umět číst. Šel tedy Jacek do města brejle kupovat, ale na žádné to s čtením nešlo. Optik se ho tázal, umí-li číst v knihách?
,,Kdybych uměl číst, nekupoval bych vaše brejle!” odsekl Jacek. Ale koupil si je přece a vrátil se domů.
Vzal knihu pod paždí a šel na pole studovat. Chodil sem tam s otevřenou knihou, jako by v ní četl a stavěl se jako student. Druhý den šel zase studovat.
Okolo jel náhodou hrabě. Měl zá kočárem kasu, kterou ztratil, ani toho nepozoroval. Jacek nechal studování a hupikem pro kasu a vtáhl ji s cesty do pole.
Netrvalo dlouho, kázal hrabě kočímu zastavit a dohlédnout vzadu, je-li kasa dobře přivázána. Kočí se
dívá, kasa pryč.
Co teď? Běžel nazpátek, až doběhl k Jackovi, a ptá se ho, zdali kasu neviděl.
,,Viděl,” povídá Jacek,,,když jsem studoval.”
Mrzutý kočí se rozhněval:,,Hlupáku, když ty studovals, tenkrát jsme kasu ještě sami neměli!” a odběhl.
Jacek odvlékl kasu domů. A že byl zvyklý se vším běžet na faru, vypravoval hned faráři, co se mu přihodilo na poli, když studoval.
Farář ho napomínal, aby nalezenou věc vrátil. Jacek uposlechl moudré rady, naložil pokladnu a zavezl ji hraběti na zámek. Tam byl dobře uvítán a tak bohatě obdarován, že si mohl koupit půllán. Za to nechal svého nejstaršího syna Janka opravdu studovat. Jaké radosti se na něm dožil, o tom vám povím v pohádce jiné.