Pohádky naší drobotiny
-
Jak šel Honza do služby
Honza s Dobšem šli do města služby hledat. Cestou našli rorzkřápaný džbán, potom brašnu a na konec dudy. ,,Nech to ležet”, povidá Dobeš ,,Proč bych nechával? Kdož ví k čemu to bude dobré!” odpověděl Honza.
-
Jak se učil Honzík latinsky
,Táto”, povídal Honzík jednoho dne, ,,já už nechci být tak sprostým člověkem, chci být pánem”. ,,O vůli je hej, já bych si také dal říci, kdyby někdo velkým pánem udělal; ale víš-li pak, Honzíku, že musí pán umět Iatinsky?”
-
Jak Honza němčil
Táta přijel z města Brna a povídá Honzovi, že tam páni pořád jen německy mluví, že to musí býti řeč tuze prospěšná. ,,Jeden z nich – měl dlouhé šosy na kabátě a vysoký klobouk na hlavě – tvrdil dokonce, že ta naše řeč už brzy pomine.
-
O čem Ctibor nevěděl
Je noc. V dětském pokoji není skoro ničeho viděti. Ale Ctibor už nespí. Brzy na levý, brzy na pravý bok se převalí, tu se skrčí, tu opět nožky jako preclík svine a zase je překládá. Horko je mu. Chůva večer do kamen naložila.
-
O dědictví po čarodějnici
Vítek s Pavlínkou šli do lesa na jahody. Čarodějnice je tam polapila a zavlékla domů, zavřela je do komůrky a krmila vodou a chlebem.
-
O veliké řepě
Byli dva výměnkáři, stařeček a stařenka. Přišlo jaro, s jarem oračky, kopačky a setí. Povídá stařeček: „Víš ty co, maminko, letos uspoříme si práce.
-
O kohoutkovi a slepičce
Kohoutek a slepička vyšli si spolu do obory na oříšky. Kohoutek řekl: „Co kdo z nás najde, bude oběma na polovic”. „Tak dobře!” odpověděla slepička.
-
O jednom polesném, co měl špačíčka panáčka
Polesný Purcner hlídal oboru. Jednou chodí sem tam oborou a dívá se. Co tak kouká, zaslechne najednou, jakési škrtání a crkání.
-
Ó, radostné cestování!
Děti byly samy doma. „Čím si budeme hrát?” otázala se starší Mařenka. „Budeme vozit panenku”
-
Pohádky
Oj, což je nám blaze, věru, že je mezi námi babička má, usměvavá, s písní, s pohádkami!
-
Bratříčkové — stehlíčkové
Byli tři bratříčkové — stehlíčkové. Jeden se jmenoval Dobráček, druhý Mlsálek, třetí Zlostníček. Zaletěli kdysi do zahrady, jejíž majetník se zálibou pěstoval cizokrajné stromy, keře a byliny.
-
O princi Datlovi
Chystal se dobrý Kristus Pán, že vstoupí na nebesa. I vzkázal ptákům naposled, ať přijdou z pole, z lesa; ať přijde stehlík, velký pán, i vrabčák žebrák šedý, ať přiletí se rozloučit s přítelem naposledy.